červen 2017

 

Cestovatelské

 

HISTORICKÁ ELEGANCE A VZNEŠENOST V LUHAČOVICÍCH  i v roce 2017 

9. třída IV s Mgr. Jakubem Mačákem

Luhačovický okrašlovací spolek Calma je pojmenován podle Marie Calmy Veselé, která  byla pěvkyní a spisovatelkou a po boku svého manžela organizovala různé kulturní programy v Luhačovicích. Vydávala lázeňské listy, jako vůbec první lázeňské periodikum v českých zemích a přičinila se o ještě větší slávu lázní Luhačovice. Žila v letech 1881 –  1966.  Její manžel byl tehdejší ředitel lázní Mudr. František Veselý.

Okrašlovací spolek Calma pořádá během roku různé akce v historických kostýmech.  Na počest Marie Calmy Veselé  se každoročně koná „Kloboukový den“ v Luhačovicích, což je komentovaná přehlídka historických kostýmů na pódiu před Společenským domem, kterého se také já zúčastňuji. Minulý rok bylo 135. výročí narození M. Calmy Veselé.   

Otvírání pramenů v Luhačovicích je jednou z největších akcí lázní Luhačovice a spolek Calma u ní samozřejmě také nesmí chybět.

Tento rok i já s ní a to promenádou Luhačovicemi a korzováním po kolonádě a náměstí  v historických oděvech, a také hlavně pózováním desítkám, či stovkám fotografů z řad  nadšených diváků. Na tuto akci se mi podařilo dostat i maminku, taťku a tetu, takže jsme to prožívali celá rodina a moc jsme si to užívali.  Ještě pár dnů před tím jsme si byli zkoušet kostýmy, já si vybrala opět  tmavě zelený  kostým tenistky, jako na Kloboukový den. Na začátku 20. století se sportovalo právě v takových šatech. Dámy hrály tenis v korzetu, v rukavičkách, v šatech až na zem a v kloboučku. 

Moje teta šla s Calmou poprve a  dostala  velmi zajímavou zrzavou paruku, která, musím říct, jí velice padla a strejda se jí možná až lekl, protože by ji skoro nikdo, kdo ji zná,  nepoznal.  Maminka s tatínkem měli velice krásný kostým. Taťka vysoký černý  klobouk a frak  a mamka krásný zdobený světlý klobouček a vlasy vyčesané pod něj, protože v té době vdaným ženám nesměly být vlasy vidět. 

No a přišel  den D. Těšila jsem se a zároveň jsem se možná trochu styděla, ale to hlavní je, že jsme do toho šli s nadšením a odhodláním!  Už z hotelu jsme vyšli v těchto historických kostýmech. Pan majitel hotelu  z nás byl velmi nadšený a ukazoval nám, kde máme s mamkou a tetou pózovat, aby nás v jeho hotelu nafotil a tím nadchnul potencionální návštěvníky hotelu, kteří si prohlédnou fotky na stránkách. :-D

Jen jsme vyšli ven, tak se kolem nás nahrnulo dalších 10 lidí, kteří si nás fotili. Než jsme se  stačili nějak prodrat k místu srazu těch, co jsme v kostýmech, tak si nás po cestě fotil skoro každý, takže jsme zastavovali, pózovali...

Jen si to představte, jdete si tak po lázních a naráz uvidíte slečnu, nebo dámu z  předminulého nebo minulého  století.  Uvědomila jsem si, jak je vlastně obrovský rozdíl dnešní doby a minulosti i v chování lidí. Dámy nosily elegantní klobouky, krinolíny,  šaty...

Sukně z poloviny 19. století  byly velmi široké a zkuste se vžít do toho, jaké by to asi bylo ,kdyby jste v takových šatech měli vstoupit do dveří, posadit se v nich, nebo cestovat dostavníkem. Muselo to být pro ně velmi náročné. Sukně v této době byly vyztuženy takzvanou  krinolínou. Původně to byla tuhá látka utkaná ze lnu a koňských žíní, která byla naškrobená. Později vypadala krinolína tak, že to byla vlastně konstrukce z kovových obručí a umožnila rozšířit sukně do velké šíře a takového krásného, zvoncovitého vytvarování.

Bylo nás kostýmovaných myslím dohromady kolem 60 a všechny kostýmy byly opravdu krásné. 

Na konci 19. století přišel do módy takzvaný Honzík, neboli turnýra. Turnýra byl takový polštářek, vycpaný koňskými žíněmi, který měl formovat siluetu tak, aby zvětšoval dámám pozadí, což bylo v té době velmi moderní.

Musím uznat, že  ale  už po těch dvou hodinách, byl člověk  docela  dost vyčerpaný.  Víte, když je člověk v civilu, tak si může dovolit se hrbit, mračit, pohodlně se posadit, nebo spíš rozvalit přes lavičku, ale za této situace v historických kostýmech, se člověk musel stále usmívat a stát rovně, mít stále takovou tu eleganci... Jen na chvilku jsem na sobě nechala projevit únavu a v ten moment už si mě asi dva lidi vyfotili. Potom jsem si až říkala, jak je to zvláštní pocit, kolik lidí má teď mou fotku ve svých mobilech, či fotoaparátech. 

V roce 1905  dámy nosily přes obličej závoje  a ještě v ruce slunečník, protože dámy z vyšší společnosti se v té době snažily chránit svou bílou, mléčnou pleť, aby se neopálily. Protože opálení bylo znakem chudého, pracujícího lidu. 

Byl to hodně zajímavý den. Ten pocit "slávy" byl příjemný, ale ta únava, ta únava...!  Nic méně, jsem moc vděčná za to, že se nám vydařilo na Otvírání pramenů takové nádherné počasí a že se zúčastnilo tolik lidí. Byl to ÚŽASNÝ den, který jsme si MOC  a MOC užili a doufám, že si ho také užili ti, kteří se přišli podívat na historické kostýmy a mnoho dalších věcí, které zde byly různě po Luhačovicích k vidění.  Možná jste tam byli i vy, kdo ví?  :-)   

Jestli máte zájem se podívat i na více fotek, nebo informací o nadcházejících událostech, podívejte se na webovky Calmy , nebo na její facebook - Luhačovický okrašlovací spolek Calma .

Moc děkuji za vaše přečtení a těším se na vás třeba na Kloboukovém dnu v Luhačovicích  s Calmou! 

- Amálie Oulehlová, 9. třída 

diplom2016 papjery krajske    diplompap01    diplompap02

logo skoly snapisem© 2017 Vydává: Školy Březová - střední odborná škola, základní škola a mateřská škola, Březová, okres Uherské Hradiště.
Šéfredaktor: MgA. Andrej Ševčík, e-mail: papjerky@gmail.com

www.zsbrezova.eu