červen 2017

 

Cestovatelské

 

Můj cestovatelský zážitek

5. třída s Mgr. Jirkou Miškarem

Jízda s fotbalistou

Byli jsme se spoluhráči na obědě, kde obědvali i hráči Slovácka. Po obědě nás neměl kdo svézt na trénink. Mohli bychom jít i pěšky, ale bylo to moc daleko. Pro deset kluků dojelo auto. Pět nás tam zůstalo a čekalo na další auto. Ale jeden hráč ze Slovácka, Eldar Civič, nám řekl, že nemusíme čekat a ať jedeme s ním. My jsme řekli ano. Poté co jsme dojeli na hřiště, jsme se ostatním klukům pochlubili zážitkem jízdou v autě Eldara Civič.

- Bronislav Bruštík


Jednou jsme jeli do Běloruska. Cestovali jsme vlakem a přestupovali jsme. Vystoupili jsme ve Varšavě a čekali jsme dvě hodiny na druhý vlak. Nádraží bylo velké a bylo tam moc obchodů. My jsme se sestrou šly do Rossmannu. V Rossmanu jsem viděla malovátka, byl to tester a já jsem to omylem shodila na zem a malovátka se rozbila. Šel mi vynadat jeden pán, tak jsem se sestrou utekla. Potom nám mamka řekla, ať radši nikam nechodíme nebo už stačily ty malovátka. Potom jsme šli chodbou na vlak a zabloudili jsme. Zeptali jsme se jedné paní a potom jsme utíkali na vlak. Naštěstí jsme ho stihly. Až jsme tam dojeli, tak jsme byli unavení. Třetí den jsme jeli do cirkusu a já jsem se ve vlaku podívala na nohy. Viděla jsem, že mám krosky. Řekla jsem to mamce a všichni se tomu zasmáli. V kroskách se mi trošku blbě chodilo, ale potom jsem si zvykla.

- Leona Čaňová 


Hrozně moc bych se chtěla podívat do Francie na Eifelovku. Když jsme jeli za sestřenicí, tak jsme po cestě viděli, jak hoří kamion. Byli tam policajti a hasiči. Tomu pánovi se naštěstí nic nestalo. Byli jsme v Tatrách, tam jsem spadla a měla jsem trochu rozbité koleno. Tam mě to fakt hodně bavilo. Hlavně lanovky atd. Kdysi, když jsme byli v Brně na chatě, to bylo boží. Šli jsme k nějakému rybníku nebo jezeru, tam jsem plavala, ale ve vodě byly kameny, tak jsem si dala do vody boty krosky, ale nemohla jsem plavat, protože mě ty boty nadnášely.

- Aneta Juračková


Jízda na dovolenou

Konečně jsme jeli do Chorvatska k moři. Vyjeli jsme o půlnoci. Při cestě do Chorvatska jsme se stavili na oběd, kde jsem si dal pečený sýr s hranolky a tatarkou. Až jsme se naobědvali, vyjeli jsme na cestu do Chorvatska. Při cestě přes Slovensko jsme zabloudili a já jsem se bál, že se nevrátíme domů. Přijeli jsme do Chorvatska a ubytovali jsme se k jednomu pánovi, kde jsme bydleli i minulý rok. Byla tam nějaká oslava, na kterou jsme byli pozvaní, protože jsme každý den chodili do jedné malé hospody. Na té oslavě jsme dostali svíticí náramky. Ten pán, co tu hospodu vlastnil, šel do důchodu. Oslava se mi moc líbila a den potom jsme jeli domů. Moc se mi to líbilo a zůstal bych tam i dva roky.

- Michal Křeháček


NEJZAJÍMAVĚJŠÍ CESTA

Má nejzajímavější cesta byla, když jsme jeli na motorovém člunu v Chorvatsku. Začalo to tak, že jsem s mamkou, tátou, Barčou, tetou a strýcem šli na zmrzlinu. Vraceli jsme se na apartmán kolem přístavu a viděli jsme čluny k pronájmu. Nečekali jsme a honem jsme si šli jeden vypůjčit. Než jsme vyjeli, museli se taťka a strýc naučit jak člun řídit. Vyjeli na krásné modré moře. Hodně jsem se bála, že se nám něco zasekne do motoru a utopíme se. Ale nic takového se nestalo!!! Asi o půl hodiny později jsme zajeli k nějakému ostrovu, kde byla voda krásně čistá. Když jsem se podívala do vody, uviděla jsem nádherné kusy korálů. Moc se mi to líbilo, bylo to super.

- Kritýna Křeháčková


Moje nejzajímavější cesta byla jízda do Košic. Prvně jsme jeli přes různá města a vesnice. Až jsme byli v Žilině, byla tam velká fronta kvůli semaforům. Na tom bylo nejvíc zajímavé, že tam bylo hodně aut. Po Žilině jsme dále jeli do Ružomberoku, kde byla jedna restaurace. Byla strašně zajímavá, protože jsou tam zvířátka, vyřezané sochy ze dřeva a různé druhy aut. Najedli jsme se a jeli jsme dál až na Malou Fatru. Tam je krásný výhled na hory a památky. Dále jsme jeli přes jedno město, které se jmenovalo Liptovský Mikuláš. Tam vždycky plaveme. Pak tam byl Poprad neboli Tatry. To je to nejzajímavější na tom. Když je tam vždycky sníh a svítí na ty hory slunce, tak se třpytí. A nakonec jsme dojeli k babičce do Košic. Je to hodně zajímavá cesta.

- Nikola Křeháčková


Jednou jsem jela s mámou a tetou do Uherského Hradiště. Po cestě do Nivnice, v lesíku, před námi jel traktor. Teta začala přibržďovat a v tom z lesa vyskočil daněk a bouchl nám do auta. Klečel na předních nohách a parohy měl přes celé přední sklo. Na chvíli jsme strnuly a mně se chvěly nohy. Rozbil nám auto a tak jsme volaly policii. Když přijeli, vše nafotili a sepsali. Také se šli podívat do lesa jestli neuvidí daňka, ale nic neviděli. Když policie odjela, pokračovaly jsme v cestě do Uherského Hradiště. Nechtělo se mi ani mluvit. Od té doby v lesíku jezdíme opatrně.

- Patricie Ševčíková


Bojnice

V roce 2015. jsme jeli do Bojnic. Bojnice jsou na Slovensku. Jeli jsme tam docela dlouho. Po cestě se Markétce udělalo trochu špatně. Jak jsme tam přijeli, bylo to úplně super. Náš hotel se jmenoval Régia, jestli si to pamatuju. První den jsme se vybalovali a asi jsme po vybalení šli na koupaliště, moc už si toho nepamatuji. Kousek od hotelu jsme měli koupaliště, takže jsme nemuseli chodit moc daleko. V Bojnicích mají krásný hrad. Moc se mi líbí. Je v něm hodně historických věcí. Byli jsme se podívat na jeskyně nebo něco v tom smyslu. Prostě tam nám ukazovali, jak žili lidi v pravěku a měli tam nějaké pozůstatky jejich věcí. Procházeli jsme jakoby takovým pralesem a měli jsme pochodně v rukou. Moc se mi procházka tím pralesem líbila. Byli jsme i v Bojnické zoo. Ta zoo není tak daleko, takže jsme měli blíž k hotelu. Nejvíc se mi líbilo na té procházce pralesem. Na koupališti jsem si našla kamarádku, s kterou jsme sjížděli tobogány a skluzavky. Jeden den jsme chtěli jít do lázní, ale řekli nám, že tam nemůžeme.

- Klára Vaculíková


Má nejzajímavější cesta

Cesta s mamkou, taťkou, Vendou a Jožkou na Slovensko za prababičkou. Když jsme jeli a byli jsme ve Starém Hrozenkově, stáli jsme v zácpě, protože tam opravovali cestu. Konečně jsme se dostali ze zácpy a koupili si dálniční známku. Dostali jsme se na dálnici a po dálnici jsme jeli přes vesnice a města. Měli jsme zapnuté rádio a v  rádiu hlásili, že se stala bouračka u Žiliny. Tak začaly kolony. Místo dvou hodin jsme jeli šest hodin. Když jsme byli ve vesnici, tak si chlap před námi vystoupil z auta a šel na WC. Po pěti hodinách se ta kolona konečně rozjela. Po cestě jsme se museli stavit v obchodě a nakoupit. K naší milované babičce jsme dojeli v osm hodin večer.

- Kristýna Vaculová


 

diplom2016 papjery krajske    diplompap01    diplompap02

logo skoly snapisem© 2017 Vydává: Školy Březová - střední odborná škola, základní škola a mateřská škola, Březová, okres Uherské Hradiště.
Šéfredaktor: MgA. Andrej Ševčík, e-mail: papjerky@gmail.com

www.zsbrezova.eu