červen 2017

 

Cestovatelské

 

Navštívili jsme Český Krumlov

5. třída s Mgr. Jirkou Miškarem

Nejvíce obdivovatelů měla Kristýnka Kedrová. Ubytování jsme měli pohodlné. Já jsem spal na posteli. Jeden večer jsme hráli nekonečné karty - prší. Kousek od Stezky korunami stromů byla bobová dráha, na kterou jsme chtěli jít všichni. Nebyla to moje první jízda, protože když jsme byli s mamkou na dovolené v Jeseníkách, tak jsem tam byl poprvé na bobové dráze. První jízdu jsem jel s Kristýnkou. Ona mě řekla, že bude ječet. Já jsem si v duchu pomyslel, do čeho jsem šel. Kristýna v první jízdě začala trošičku ječet. Já jsem si z toho nic nedělal. Měl jsem na hlavě sportovní kameru Go Pro. Ani jednou jsem nejel sám. Jel jsem čtyřikrát. Poprvé a podruhé jsem jel s Kristýnou, potřetí s Tadeášem a počtvrté s Michalem Uhrem. Když jsem jezdil, tak jsem skoro vůbec nebrzdil. Když jsme jeli zpátky do Starého Města vlakem LeoExpress, jako vždy jsme dostávali kofolu, Míša limetku. Míša si udělala svůj vlastní drink. Skládal se z: kamínků, plastové lžičky, kinedrilu atd. Tento výlet byl boží.

- Honza Křeháček


Jak jsem potkal mé auto

Šli jsme ulicí. Uviděl jsem auto a na něm kluka, který řekl: Můžeš se se mnou vyfotografovat, prosím?“ Já jsem řekl, že ano a pan učitel mě s tím klukem vyfotil. A potom jsme šli na vlak. Jak jsme byly ve vlaku, tak jsme jedli rohlíky se sýrem a šunkou. Všichni byli plní, já jsem snědl 6 rohlíků. Když jsme dojeli do Českých Budějovic, nasedli jsme do autobusu a potom jsme dojeli „někam“. Tam jsme přesedli do vlaku. A jeli jsme do Prahy. Přesedli jsme do Leoexpressu. Chvilku jsem hrál na mobilu Grow castle. Michal v té hře má 69. level, Bony 49. level, a já 48. Já, Honza a Michal Uher jsme hráli karty. Já jsem byl první, Michal druhý a Honza třetí. V Leoexpressu jsme jeli asi 5 hodin. Ve vlaku byla sranda. Míša byla zlimetkovaná a my jsme se trochu zasmáli. Já jsem si chtěl koupit kofolu, ale neměl jsem na ni, protože mi chybělo 10 Kč. Michal ve vlaku jedl panakotu. Vypadalo to dobře. V 8 hodin jsme dojeli do Starého Města. A pak jsme jeli na Březovou.

- Tadeáš Šimek


Bobová dráha a noční Krumlov

Jeli jsme autobusem z Českého Krumlova do Lipna nad Vltavou na bobovou dráhu. Udělali jsme dvojice. Já jsem jel na bobech s Michalem Uhrem. On vždy řídil a já jsem se držel za držák, Michal vůbec nebrzdil, takže mi foukal vítr do obličeje, byla to fakt velká rychlost. Potom jsem si dal čepici. Po dvou kolech co jsme jeli, se nás ptal pan učitel jestli, chceme jet ještě, my jsme řekli ano. Paní Máčová požádala pána, co tam pouštěl boby, jestli můžeme jezdit na bobech dva, lidé za jednu osobu. Pán nás pustil, tak jsem jel ještě jednou. Jel bych klidně ještě stokrát. Bobovou dráhu bych chtěl i na Březové. Po večeři jsme se šli podívat na noční Krumlov. Tam jsme potkali jednoho pána, který nám říkal, že v Krumlovské hradní věži straší. Prý slyšel ženský hlas, který mu říkal, aby zamkl, že už tam nikdo není. Celou cestu jsme se s kluky o něm bavili a Tadeášovi se o něm i zdálo. Jak jsme přišli na náměstí, začalo pršet. Tak jsme šli na ubytovnu spát, abychom byli připraveni na další den.

- Bronislav Bruštík


ČESKÝ KRUMLOV

V úterý jsme jeli se třídou do Českého Krumlova. Já jsem vstávala o půl třetí ráno. Až jsme tam dorazili, tak jsme šli na Lipno. Na Lipně jsme šli na stezku nad korunami stromů. Když jsme šli nahoru, byla tam větší a větší zima, hlavně foukal vítr. Mě nejvíce bavila bobová dráha. Na bobové dráze jsem jela čtyřikrát s Anetkou. Když jsme jely, tak jsme zpívaly písničku, kterou jsme samy vymyslely. Písnička zněla takhle: Vlaky české dráhy přijíždí na zastávku číslo osm. Byla to sranda, strašně se to naklánělo, to nás na tom nejvíc bavilo. V Krumlově jsme s Anet měli „smící“ den, pořád jsme se smály. Když jsme jely první jízdu, trošku jsme se bály, že to vykolejí. Taky jsme brzdily, ale ostatní jízdy už jsme nebrzdily vůbec. Druhý den jsme byli ve městě. Město bylo nádherné, vážně se mi líbilo. Taky jsme byli na nočním Krumlově, fotili jsme a naráz se pořádně rozpršelo. Všichni jsme utíkali, jediná já jsem si vzala pláštěnku, ostatní si ji nevzali. Do ubytovny jsme došli docela promočení i já jsem byla trochu mokrá. Třetí den jsme jeli domů a Honza plakal po Kamči. Všem se nám po Krumlově stýskalo. Výlet byl nádherný, klidně bych tam ještě byla, strašně se mi líbil. Klidně bych si ho zopakovala.

- Leona Čaňová


Český Krumlov

Jeli jsme LeoExpressem do Prahy, kde jsme vyzvedli naši spolužačku Danielu Nytrovou. A odtud jsme jeli už do Českého Krumlova. Dojeli jsme do Českého Krumlova a já jsem se zamiloval do Kiki Kedrové. Můj kamarád Broňa se zase zamiloval do Kamči Máčové. Večer Kika přišla s hrncem. Ptali jsme se, co tam je. Ona nám řekla, že to jsou palačinky. Šli Jsme k paní Máčové na večeři. Opékali jsme si špekáčky. Někteří si opékali rohlík. Nejlepší bylo, jak jsme v holčičím pokoji hráli městečko Palermo. Ale nedalo se to tam hrát, protože tam byl strašný řev. Skoro jsme z toho ohluchli. Raději jsme šli s klukama hrát vybíjenou. Učili jsme Kiku Kedrovou házet a chytat balón tak jako my. Na druhý den jsme šli na zříceninu Dívčí Kámen, kde jsme hledali šneky. Já jsem jednoho našel ve zdi. Měli jsme jich asi 60 což je docela hodně. Pak jak jsme šli zpět do apartmánu, tak Aneta spadla a tekla jí krev. Pan učitel jí to zalepil a už to bylo v pořádku. Holky pištěly a pan učitel se naštval. Vytáhl nás na Křižák. Jak jsme šli, tak jsem šlápl do kaluže a byl jsem celý mokrý. Když jsme přišli na ten Křižák, pan učitel nás natáčel a říkali jsme, jak se nám to líbilo. Šli jsme zpátky a pan učitel a Kika Křeháčková se tam sklouzli. Mně se vůbec nechtělo jít domů. Výlet se mi moc líbil a klidně bych tam zůstal i měsíc.

- Michal Křeháček


ČESKÝ KRUMLOV (Křížový vrch)

V Českém Krumlově jsem měla mnoho zážitků, ale tento je nejzajímavější. Začalo to tak, že jsme strašně zlobili (hlavně kluci). Když nás pan učitel napomenul poprvé, bylo to v pohodě. Když podruhé, trochu se zlobil, ale potřetí se nazlobil hodně a vzal nás na Křížový vrch nad naším ubytováním. Strašně se mi nahoru nechtělo. Pořád se mi zdálo, že nás někdo sleduje. A pořád jsem slyšela z lesa, někoho cizího tiše našlapovat. Když jsme vyšli na ten veliký, vysoký a kamenitý vrch, byl z něj nádherný výhled na celé rozsvícené město Český Krumlov. Když jsme šli nahoru do kopce, museli jsme jít i dolů. A pršelo, takže bylo bláto a hodně se to klouzalo. Ano, sklouzla jsem se. Ne, spíš mě někdo strčil. Když do mne někdo strčil, hodně jsem se lekla a sklouzla jsem na pana učitele. A pan učitel na zem. Na začátku mě to nudilo, ale pak jsem byla ráda, že nás tam vzal. Byla to celkem pěkná večerní procházka.

- Kristýna Křeháčková


Český Krumlov (Křížový vrch)

Ve středu večer nás pán učitel vzal na Křížový vrch. Ve středu jsme s holkami a kluky trochu bláznili. Byla to sranda. Ale za chvíli přišel pán učitel a řekl, že jdeme ven. Tak jsem se šla obléct a obut. Venku se zeptal pán učitel naší kamarádky, jestli by nás někam nezavedla. A ona řekla, že ano. Tak jsem musela vyšlapat kopec, to mě vůbec nebavilo. Ale musela jsem. Jak jsme šli do kopce, tak jsem se strašně lekla jednoho psa. Pak jsme šli po louce, kde bylo mokro, ale byl tam krásný výhled. Potom jsme šli lesem tam bylo strašně moc bláta. Jak jsme vyšli z lesa, pásli se tam koně a krávy. Pak mi Kika řekla, že si myslí, že nás někdo pronásleduje. Tak jsem se začala bát a ohlížet. Když jsme přišli na to místo, byla jsem ráda. Tam nás pán učitel natáčel, to se nám nejvíc líbilo. Když jsme odcházeli, tak jsem měla divný pocit, že nás někdo pronásleduje. K tomu se to hodně klouzalo, protože tam bylo bláto. Ale naštěstí jsem nespadla. Potom tam byl keř. Myslela jsem, že tam někdo je, ale nikdo tam naštěstí nebyl. Byla jsem ráda. Na ubytování jsme přišli v pořádku. Vyzuli jsme se a převlékli se do pyžama a šli jsme spát. Byl to super zážitek, i když jsem se trochu bála.

- Nikola Křeháčková


Český Krumlov

Nejvíc se mi na Českém Krumlově líbily holky. Jedna, u které jsme byli ubytovaní, se jmenovala Kristýnka Kedrová. Líbila se více klukům, ale mně asi nejvíc, protože jsem o ní furt mluvil. Byla moc ukecaná, ale mně to nevadilo. Furt jsme byli vedle sebe, než došel Bony. Potom s ním byla celou dobu. Potom se Kice rozvázala tkanička. A Bony se jí zeptal. Chceš pomoct? A ona na to ha, ha, ha, padej. My jsme se Bonymu vysmáli. Bony úplně skleslý odešel…U Kamily Máčové byly ubytovány holky. Bony byl furt u holek v pokoji. Protože tam byla Kamča. Hráli městečko Palermo a Pravda nebo úkol. Když jsme šli na ubytovnu a povídali jsme si o holkách. Další den jsme šli na Dívčí kámen. Tam jsem byl furt s Kikou, pocházeli jsme se a vykládali si o různých věcech. Potom jsme si vzali batohy a poslali jsme panu řediteli pohled. Při obědě jsme psali dopis, a když jsme dojedli, tak jsme se podepsali. A šli jsme na vlakové nádraží Holubov. Jeli jsme na Zlatou korunu. To bylo moc pěkné. Po cestě domů jsme si vykládali o holkách, kdo se do které zamiloval .

- Michal Uher


Šneci na zřícenině Dívčí kámen

Po cestě na zříceninu Dívčí kámen nás sice bolely nohy, ale pak nám udělalo něco radost. To něco byl šnek. Broňa našel velkého šneka a nesl ho až tam. Pak jsem našla já a Kamča. Všichni chtěli najít šneka. Když jsem našla toho šneka, měla jsem strašnou radost. Dali jsme je na list a kus kůry ze stromu. Na té zřícenině Dívčí kámen jsme je nechtěli nechat před vchodem. Zkusili jsme je chvilku nechat na kameni, ale nevydrželi jsme to a tak jsme je vzali s sebou dovnitř. Položili jsme je na stůl a šli do stanu. Všichni byli strašně veselí a chtěli (i já) najít šneky. Pan učitel nám přečetl příběh “Proč se Dívčí kámen jmenuje Dívčí kámen“ a o “Nachlazeném skřítkovi“. Jen co to pan učitel dořekl, většina vystřelila ze stanu hledat další šneky. Já jsem ale šla po klouzavých schodech (protože asi před hodinou pršelo) na takovou vyhlídku. Bála jsem se, že mi uklouzne noha a chtěla jsem se chytit zdi, ale bála jsem se, že na mě spadne kámen a tak jsem nevěděla, co mám dělat. Nakonec jsem to nějak zvládla. Byl to nádherný výhled. Po cestě dolů jsem viděla a slyšela, jak utíkají a křičí “MÁM ŠNEKA! MÁM ŠNEKA!“. Trošku jsem se tomu zasmála a pokračovala jsem dolů. Strach mě ale už trochu přešel a tak jsem šla s úsměvem. Pak jsem si řekla, že půjdu hledat. Našla jsem jich asi dvacet. Měla jsem radost a ani jsem si nevzpomněla, čeho jsem se bála. A to mi asi teď vykouzlilo úsměv na rtu. Posadili jsme se ke stolu, kde jsme pokládali šneky a začala jsem je počítat. Když jsem se podívala, viděla jsem šnečí školku a šnečí hotel. Řešili jsme, kdo si kolik vezme šneků. Někteří chtěli jednoho, někteří naopak tři. Skoro všichni je chtěli. Řekli jsme, že určíme krále a královnu. Královna byla ta, co ji našla Kamča, král ten, co našel Boni. Určili jsme i šneky, co budou na šnečích závodech. Nakonec si asi nikdo nevzal šneky. Učinili jsme asi to nejlepší rozhodnutí. Bylo mi smutno, ale věděla jsem, že to bude tak lepší. Koupila jsem si suvenýry a chvíli jsem jen tak stála a myslela na ně. Pak už jsme šli dál. Ale myslím na ně do teď a nikdy na ně nezapomenu. A když si na to tak vzpomínám, tlačí se mi z toho slzy do očí a doufám, že šnekům taky.

- Michaela Moravčíková


Bobová dráha v Lipně nad Vltavou

V úterý jsme šli na bobovou dráhu. Rozdělili jsme se do dvojic. Řídila Kika a já jsem si jen užívala. Když jsme jely první jízdu, bála jsem se, že mě Kika vyklopí. Ale nevyklopila. Dlouho nás to táhlo a až nás to pustilo, jely jsme na plnou rychlost. Druhou jízdu jsem se už nebála, protože jsem si už zvykla. Jely jsme naplno, zatáčky byly nejhorší, měla jsem z ní blbý pocit. Já a Kika si myslíme, že jsme jely nejrychleji. Měly jsme jet třetí jízdu a pan učitel se nás zeptal, jestli chceme ještě jet. Paní Máčová přemluvila pána, aby nám zlevnil jízdu na polovic ceny a tak jsme jezdili za polovinu. Čtvrtá jízda byla taky za polovic, jely jsme velkou rychlostí. Nejhorší bylo, když mi foukal vítr do obličeje, pořád jsem se upravovala. Bobová dráha je nejlepší na celém světě. Chtěla bych, aby byla bobová dráha na Březové.

- Patricie Ševčíková


Zážitek z Lipna

Ráno jsme jeli do Lipna nad Vltavou. Vyšli jsme na kopec, kde stála Stezka v korunách stromů. Hrozně jsem se na to těšila a těšila, no, ale jak jsme stoupali, výš a výš, tak jsem se hodně bála, protože se trochu bojím výšek. Kamča se taky bála výšek, tak zůstala radši dole. Jediná já a Kika Vaculová jsme sjížděly skluzavku ze Stezky v korunách stromů. Měla jsem GoPro na hlavě a jela jsem dolů. Moc se mi to líbilo, určitě bych chtěla jít znovu. Šli jsme se najíst a chtěli jsme si půjčit koloběžky, abychom to sjeli dolů k bobové dráze. Došli jsme dolů k bobové dráze a hrozně jsme se na ni těšili, ale potom jsme se toho hodně báli. Jak jsme s Nikou nastoupily do vozidla, tak jsme se začaly modlit. Vyjížděly jsme nahoru a hrozně moc jsme se bály, že to třeba nezabrzdíme a do někoho narazíme. Poprvé jsme jely dolů a hodně jsme brzdily. Jak jsme dojely dolu, tak jsme zjistily, že to nic není a tak jsme jely ještě jednou. A to už jsme nebrzdily. Nika říkala „Kláry, brzdi!“. Nejvíc jsme mohli jet čtyři jízdy. A ta čtvrtá jízda byla nejlepší, protože jsme vůbec nebrzdily a bylo to fakt super. Po čtvrté jízdě jsme, musel jít z bobové dráhy dolů a šli jsme na ubytování. Došli jsme na ubytování, vybalovali jsme si věci a potom jsme měli na večeři špekáčky. Hrozně se mi v Českém Krumlově líbilo a chtěla bych se ta zase někdy podívat.

- Klára Vaculíková


Český Krumlov (Bobová dráha)

Když jsme s Paťou jely poprvé na bobové dráze, docela nás to dlouho táhlo. Když nás to odháklo, tak tam byl malý most a tam nás to brzdilo. Trochu jsme se bály, a když jsem zrychlila v zatáčce, tak Paťa křičela, ať zpomalím. V jedné prudké zatáčce jsme se málem vyklopily. Podruhé mě létaly vlasy do obličeje a pořád jsem si to musela odendávat. Bylo to troch složité, protože jsem řídila. Jezdily jsme nejrychleji ze všech, s námi to úplně smýkalo. Jely jsme čtyřikrát. Potřetí jsme ani nebrzdily vůbec. A taky počtvrté jsme vůbec nebrzdily, abychom si to užily. Třetí a čtvrtá jízda byla zlevněna. Mohli jsme jít dva za jednu osobu. Na někoho vyšly jenom tři jízdy. Když byla poslední jízda, tak jsme s Paťou dojely do cíle a rychle jsme utíkaly, aby to vyšlo na nás. Moc se mi tam líbilo. Chtěla bych tam jet znovu.

- Kristýna Vaculová


Na fotky z našeho výletu se můžete podívat na web školy.

 

diplom2016 papjery krajske    diplompap01    diplompap02

logo skoly snapisem© 2017 Vydává: Školy Březová - střední odborná škola, základní škola a mateřská škola, Březová, okres Uherské Hradiště.
Šéfredaktor: MgA. Andrej Ševčík, e-mail: papjerky@gmail.com

www.zsbrezova.eu